Den 7.
Dnes budíček nezvonil.
Vstávali jsme až v půl desáté. Zašli jsme si na snídani, kde jsem dostala plnou
mísu slazeného müsli. Mmm, müsli. Stýskalo se mi. Tady je ráj na
zemi! Ale neměla jsem sílu spořádat celou porci. Udělala bych si z ní tak pět
svých obvyklých. Adam si dal vajíčkovou omeletu a ta vypadala taky úžasně.
Na dnešek jsme měli v
plánu se plácnout do písku a nic nedělat, takže jak jsme dosnídali, vydali jsme
se na opačnou stranu ostrova, než jsme byli včera, a našli si svou malou pláž.
Schovávala se za bílou terasou z balustrád a nad ní se na skále v džungli
tyčily postavené dřevěné chatky. Bylo to kouzelné. Rozprostřeli jsme si na písek
můj modrý šátek a podivili jsme se, že v písku byly malé hluboké díry. Trochu
jsem se bála, aby z nich něco nevylezlo, ale myslím, že se tam ukrývali před
sluníčkem malí krabi.
Vlezli jsme do vody, ale
brzy zjistili, že poměrně blízko u pláže se nachází oblast korálů a než plavat
by bylo lepší šnorchlovat. Adam se vrátil zpátky k našemu letovisku a vypůjčil
nám na celý den potápěčské brýle a šnorchl. Trochu mi trvalo, než jsem si brýle
nasadila, protože se mi neustále zamotávaly do vlasů. Adam mě z nich pomohl
vysvobodit a opatrně mi je nasadil na oči. Pak jsem si jen seřídila šnorchl a
poprvé se potopila.
A opravdu, na dně byla spousta korálů. Kochala jsem se podmořským
světem. Viděla jsem trnité korály a taky sasanky, kde se schovával Nemo (Klaun
očkatý). Dory s ním sice nebyla, ale viděli jsme další pestrobarevné rybičky.
Nejvíc se mi líbilo, když jsem proplouvala nějakým hejnem rybek. Byly tak
synchronizované. Když zahnula jedna, ostatní jí okamžitě následovaly. Také jsme
viděli podivné řasy, které se smrštily, když jsem před ně dala ruku. A pak
naprosto nečekaně kolem nás proplula kareta s červenohnědým krunýřem. Byla jsem
od ní sotva na délku ruky. Byla nádherná. Jedním ladným mávnutím předních
ploutví se vznášela a kormidlovala mezi korály. Po chvilce nám zmizela z
dohledu a my dál prozkoumávali překvapení, která se schovávala u pobřeží.
Objevila jsem tam dokonce otevřenou bílou mušli a potopila jsem se pro ni.
Pozorovali jsme dál mořské dno, ale po několika hodinách, které utekly
jako mrknutím oka nebo mávnutím ploutví karety, mě začala bolet hlava. Pod
vodou jsem neustále slyšela takový zvláštní praskot a už to dál nemohla snést.
Když jsem plavala ke břehu, narazila jsem na chobotnici, která se schovávala
mezi trnitými korály.
Opatrně jsem našlapovala mezi úlomky mušlí až na písečnou pláž a tam si
lehla na šátek. Nechávala jsem se sušit sluníčkem. Nad hlavou jsem viděla
chumel palmových listů. A pak jsem si všimla duhy. Ale ne jen tak ledajaké.
Duha tvořila barevný prstenec okolo Slunce. Kruhová duha. Tady je možné snad
vše.
Začalo nám kručet v břiše. Pomalu byl čas na večeři. Uvázala jsem si
šátek kolem pasu a vydali jsme se obejít ostrov ještě na druhou stranu. Prošli
jsme okolo udržované části chatek, hotýlků a restaurací. Šli jsme bosi po pláži
až na její cíp s velkými valouny. U džungle byly postavené nějaké chatrče a na
stromech rozvěšené rybářské sítě. Vyšli jsme po terase s bílými sloupky přes
obří valouny a skrz les, kde byla hejna komárů. Jenže když jsme chtěli sejít na
druhé straně dolů, terasa náhle končila. Zřítila se. Od posledního sloupku byl
zavěšený provaz dolů k přidržení. Adam odvážně slezl po zborcených částech dolů
a já jsem se vydala cestou ke starému hotelu a tudy po dalším zábradlí slezla
dolů. Už mi to tam nepřišlo tak krásné. Všude se válely odpadky a smetí.
Chvilku jsme na stromě pozorovali veverku. Už jsme podobné viděli honit
se v korunách stromů. Byly legrační. Ale tahle seděla na kmeni stromu a jedla
oříšek. Šikovně ho rozlouskla a pak snědla vnitřek.
Došli jsme až ke špičce, kde pláž končila. Byla tam veliká hromada
balvanů. Snažili jsme se po nich vylézt, ale nakonec jsme úsilí vzdali. U břehu
se plácala skupinka lidí. Když jsme přišli blíž, poznali jsme, že se učí
potápět. Jen mě zarazilo, že tam plavaly ženy celé zahalené ve svých róbách. V
šátcích přes hlavu a potápěčských brýlích vypadaly jako děsivé stvoření z
mořských hlubin.
Žaludek už si nahlas prosazoval, že chce něco k snědku, a tak jsme se
vrátili zpátky do naší milé restaurace a počkali si, než zapadne slunce za
vrcholek protějšího ostrova a kuchaři dají led na podnosy a do nich položí
dnešní nalovené ryby. Vybrali jsme si červenou menší rybu Red Snapper a k ní
jsme dostali rýži, zeleninový salát, teplý brambor a kousek melounu. Kosti jsme
oddělili od masa a pak si jednotlivé kousky namáčeli do kokosového dresinku.
Tak tahle rybička mi nevadila. Lepší grilovanou rybku jsem ještě neochutnala.
K pití jsme si dali limetkový
džus, který nám přinesla zvláštní holčina. Když jsme jí tu viděli včera,
pochybovali jsme o tom, jestli je to kluk nebo děvče. Podle hlasu jsme
usoudili, že to bude holka. Myslím, že kdybych ji potkala někde večer, tak bych
se jí snad i lekla. Měla totiž kontaktní čočky, které jí zvětšovaly duhovky.
Malajci na tento trend hodně ujíždí. I v Singapuru jsem si to u některých lidí
všimla, ale stále se mi to zdálo víc děsivé než hezké.
Vrátili jsme se na pokoj a až ve sprše jsme pocítili, jak jsme se dnes
hodně spálili. Měli jsme oba rudá záda, já ještě zadek a Adam lýtka. Museli
jsme se namazat krémem po opalování. Dnes slunce zase velmi žhnulo, ale díky
moři tu není tak úmorné dusno.
Opatrně jsme si zalezli do postele. Opatrně pokládali záda na příjemné
povlečení. Zhasli a okamžitě usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat