Durian

Den 2.

Přistání proběhlo bez sebemenších problémů. Tak hladce, jak jen to bylo možné. Tlačili jsme se ven z kabiny, hned v chobotu jsme pocítili vlhké klima, a když jsme vstoupili do místnosti letiště, tak děsivou zimu klimatizace. Procházeli jsme letištěm a hledali svou bagáž. Po zemi se táhl hnědokrémový koberec. Byl ve všech místnostech, uličkách a zákoutích. Jeden obrovský hnědý koberec bez jediné šmouhy a nečistoty. Pořád jsem nemohla pochopit, jak ho sem mohli dát. Nikde nebyla vidět žádná spára ani napojení. Byl to nekonečný koberec.

Prošli jsme imigračním pásmem. Všichni, kdo přicestovali do Singapuru letadlem, museli projít pasovou kontrolou a předložit vyplněný dokument s osobními údaji a adresou pobytu ve městě. Dostala jsem razítko do pasu a pak až jsem mohla ke svým věcem. Batohy na nás už čekaly na otočném pásu. Vyhoupla jsem si na záda ten svůj, ale po chvilce mě začaly brnět prsty a bolet záda. Poprosila jsem Adama, jestli bychom si batohy mohli prohodit. Souhlasil a vzal mi mou těžkou krosnu. Silák!

 A pak začala obtížnější část, kdy jsme hledali metro. Nejprve jsme přejížděli z terminálu na jiný terminál, odkud mělo vést metro, jenže jsme se nemohli zorientovat, kde je ta příslušná zastávka. Otáčeli jsme mapou nahoru a dolu a nevěděli kudy se vydat. Naštěstí k nám přišla jedna paní a skoro nás až dovedla na správnou zastávku. Pomohla nám koupit v automatu lístky, které jsme pak označili při průchodu do metra.

Metro má čtyři hlavní trasy a denně přepraví skoro dva miliony lidí. Vede v podzemí, ale i po visutých mostcích nad ulicemi a silnicemi. Při vstupu do vlaku jsou nástupiště opatřena zádržným zařízením, které se otevře, jen když je umožněn nástup a výstup cestujících z vagónů. Zabrání se tak nechtěnému i úmyslnému spadnutí pod kola metra. Jednorázové lístky se kupují v automatech vždy jen do stanice, kam jedete. Nejsou omezeny časem, jako u nás. Jen trochu komické je uvítání v metru, které hlásá: „Welcome on board SMRT“.

Přejeli jsme pár zastávek a ocitli se v Čínské čtvrti. Ubytovali jsme se a vyrazili si ulovit něco k snědku. Procházeli jsme se ulicemi a pak natrefili na vyhlášený stánek s durianem. Durian je v Jihovýchodní Asii považován za krále tropického ovoce. Je typický svým zápachem po shnilé cibuli, a to i když je jeho trnitá silná slupka nenarušená. Někomu voní a chutná, někoho naopak odpuzuje. V hotelích a veřejných místech je právě kvůli silnému aroma zakázán. Durian místní umí připravit na všechny způsoby. Během cesty jsme se setkali s durianovou zmrzlinou, džusem, čokoládou a oplatkami. Ale ochutnali jsme ho pouze jednou první den. Plody s peckou uvnitř mi přišly jako sladká dužina ve smetaně. Bylo to docela dobré, ale chuť durianu jsem v puse cítila ještě další den i po pečlivém vyčištění zubů.